Jak Bůh proměňuje životy lidí (člen AC Hodonín)

Jmenuji se Hanka a vyrůstala jsem v katolické rodině, jako čtvrtá nejmladší dcera mých rodičů. Moji rodiče měli pole, vinice a málo času na své čtyři dcery. Učení mne moc nebavilo, a tak jsem si říkala, že jakmile mi bude 15 let, půjdu z domu pryč a bydlet na internát, a tak se i stalo. Jenže vše, co jsem ještě neuměla, jako například kouřit a pít, jsem se rychle naučila. Zanedlouho jsem zjistila, že jsem těhotná.

Vdávala jsem se, když mně nebylo ještě ani 18 let a už vůbec ne z lásky. V lednu se mně narodila krásná zdravá dcera Renata a v březnu můj tehdejší manžel nastoupil na 2 roky na vojnu. Než přišel z vojny, rodiče nám koupili a zařídili hezký byt v Hodoníně. Manžel se vrátil a já jsem porodila druhou dceru Michaelu. Tak jsem si představovala, jak budeme krásně a spokojeně žít, ale bohužel opak byl pravdou. Manžel začal nadměrně holdovat alkoholu, začal mě fyzicky napadat a naše manželství se rozpadlo po necelých 5 letech. 
Já zůstala sama se dvě mi malinkými dětmi, bylo mně necelých 22 let a vůbec jsem nevěděla, jak dál. Řekla jsem si, že začnu znovu od začátku a najdu dětem nového tátu. Ale potkala jsem nepravé lidi a začala jsem pít a na děti jsem moc času neměla. Tak to šlo dlouhá léta, až moje starší dcera, to co viděla u mne, dále dělala i ona, kouřila a pila. Mladší byla pravý opak, dobře se učila, sportovala a moc času s námi netrávila. Jednou, když měla Renata svátek, tak jsme ho šli spolu oslavit do restaurace a tam se tak opila, že z toho měla klinickou smrt. To byl náš poslední den, starého života.

Protože jsme o Bohu něco málo věděli, začali jsme si kupovat křesťanskou literaturu a trávit čas společně, všechny tři. Bylo to po převratu a konaly se tady stanové evangelizace. Tak jsme jeli všechny tři do Hustopečí, kde nám sloužili bratři a sestry z Anglie. Přijali jsme tam Ježíše a začali jsme chodit do Apoštolské církve Břeclav.

Vše bylo krásné, až do doby než se Renata vdávala a já jsem na její svatbě poznala mého nynějšího manžela Vaška. Byl nevěřící, a tak jsem za ním po 7 letech s pánem Bohem odešla do světa. Po roční a půl známosti jsme se vzali a já jsem se poprvé v životě cítila šťastná a zabezpečená. Vašek přesto, že neznal pána Boha, byl moc hodný a pracovitý. Ale asi po dvou letech jsem začala prožívat čím dál víc, že mě něco v životě chybí a každá radost byla pomíjivá a já byla stále prázdná. Rozhodla jsem se vrátit k Bohu i do sboru Apoštolské církve. Začala jsem se za Vaška modlit a modlila se 13 let a pak se to stalo. Náš pastor pozval do Hodonína misionáře z Floridy, manžele Kozicovi, tak jsem Vaška pozvala na jeden z jejich seminářů a tam se ho Bůh dotkl a on přijal Ježíše do svého srdce!

Už tomu jsou téměř 2 roky, co se to stalo a tehdy nám Janka s Petrem řekli: Modlete se spolu každý den a my jsme uposlechli a Bůh se přiznává k modlitbám a můj 
vztah s pánem Bohem nebyl nikdy takový, jaký je dnes!

Naše manželství je krásné a požehnané. Pán Bůh je velmi dobrý a laskavý a modlíme se, aby každý, kdo to nezkusil, tak mohl poznat a zakusit milost a dobrotu našeho úžasného pána Boha.